Můj soused Hitler

Období nástupu nacismu a jeho následného teroru zůstává nadále nevyčerpatelným zdrojem svědectví z řad jeho odpůrců a obětí. Vzpomínky historika Edgara Feuchtwangera, synovce známého německého spisovatele Liona Feuchtwangera, které poprvé sepsal ve svých 88 letech a vydal s pomocí Bertila Scaliho, jsou jejich dalším překvapivým příkladem: ve vyprávění, jehož působivost umocňuje přítomný čas, se autor vrací do doby, kdy žil od svých pěti do čtrnácti let s rodinou v Mnichově v těsném sousedství Adolfa Hitlera. Zejména na mladé čtenáře - ale nejenom na ně - bezpochyby silně zapůsobí Edgarova upřímná výpověď židovského chlapce, do jehož každodenních radostí dětství, prožívaného v bezpečí domova i na dalších oblíbených místech Bavorska, obklopeného láskou rodičů, chůvy i širokého příbuzenstva, postupně proniká hrozba nebezpečí, spojená s osobou souseda odnaproti, jež Edgar zpočátku nechápe: zatímco v prvních letech školní docházky se pyšní kresbami, na nichž dominuje hákový kříž nebo Hitlerova fotografie, o několik let později se s pocitem vědomé nenávisti, již zcela ztotožněn se svými židovskými kořeny, ocitá osamocen mezi spolužáky – členy Hitlerjugend.
Většině členů rozvětvené rodiny Feuchtwangerů se podařilo z Německa včas uprchnout, Edgarovi rodiče téměř zázrakem přežili, ale jeho teta Bella zahynula v Terezíně. Sám Edgar se v roce 1939 dostal do Velké Británie, kde se ho ujala jedna rodina v Cornwallu. Vystudoval univerzitu v Cambridge a žije u Winchesteru.

Ve vzpomínkách historika Edgara Feuchtwangera, které poprvé sepsal ve svých 88 letech, se autor vrací do doby, kdy žil od svých pěti do čtrnácti let s rodinou v Mnichově v těsném sousedství Adolfa Hitlera.

Genres :
Étiquettes :
Critiques :zpravy.idnes.cz au sujet deZpravy Idnez a écrit:

Edgar vyrůstal jako dítě v mnichovské ulici Grillparzerstraße. Jednou, když se doma ptal po mléku, řekla mu maminka: "Dneska jsme ho dostali jen trochu, mlékař říkal, že musel nechat více u Hitlera." Bylo to jen jméno. Bylo to prvně, co je slyšel.
Německo-britský historik Edgar Feuchtwanger
Německo-britský historik Edgar Feuchtwanger | foto: Profimedia.cz
V roce 1933, ve svých osmi letech, si to jméno uměl zařadit i k člověku: procházel se tehdy před domem s kamarádkou. Adolf Hitler zrovna vycházel ze dveří.

"Na sobě měl světlý plášť, podíval se na mě celkem mile. Jak by ne, byl jsem roztomilé dítě. Pak začali lidé na ulici vykřikovat Heil Hitler! a on nastoupil do auta," popsal bavorskému radiu Bayern 2 Edgar.

Celým jménem Edgar Feuchtwanger, synovec židovského spisovatele Liona Feuchtwangera a v době svého dětství soused Adolfa Hitlera. Bydleli v protějším domě, stejně jako německý kancléř ve druhém podlaží.

Během následujících let si pak ono zpočátku nicneříkající jméno musel zařadit ke konkrétním činům. Třeba k okamžiku, kdy do jejich domu vpadlo gestapo, rozbilo dveře a odvleklo jeho otce do Dachau. Přišli i s velkými krabicemi a odvezli celou knihovnu známého vydavatele a sběratele.

"Odvezli i jednoho mého strýce, Fritze. Naštěstí nevěděli, že mají členy rodiny Liona Feuchtwangera. Nebyli tak dobře organizovaní, jinak by je zcela jistě zastřelili," vzpomíná v rozhovoru dnes devětaosmdesátiletý Edgar Feuchtwanger.

Příbuznost s člověkem, který se Hitlerovi vysmíval v románu Úspěch, by se v době národního socialismu neodpouštěla.

Oba rodiče Edgara Feuchtwangera byli Židé. Pro matku, jak vzpomíná, bylo náboženství nepříliš důležité, otec byl naopak ortodoxní. Nový soused se do třísetmetrového bytu na náměstí Prinzregentenplatz přistěhoval v roce 1929. Bylo to hned proti jejich dveřím.

Do školy chodil Edgar pěšky, kolem vily Hitlerova fotografa Heinricha Hoffmanna. To v jeho ateliéru pracovala filmařka Eva Braunová.

Kniha, v níž Edgar vzpomíná na své dětství, je psána v první osobě a z pohledu malého kluka. I když ji píše s vědomostmi a moudrostí takřka devadesátiletého muže. Jmenuje se Als Hitler mein Nachbar war (Když jsem měl za souseda Hitlera).

"Pamatuji, jak jsem na 1. května maloval tužkou do sešitu kladivo a hákový kříž, jak jsem vlepoval portrét Hitlera," vzpomíná pro bavorský rozhlas Bayern 2 na učitelku, která byla v roce 1933 velkou fanynkou "vůdce" a dbala na to, aby jej uctívaly i děti.

"Strach jsem neměl, člověk si nemohl vůbec představit, jak se vše vyvine, nedokázali to odhadnout dospělí, natož děti," vzpomíná.

Postupně ztrácel své kamarády, nesměl se s nimi jako Žid vídat. "V něčem to bylo i dobré, nemusel jsem být členem organizací jako třeba Hitlerjugend," popisuje dnes.

Jenže pak strach dostal. Vídával na ulici mašírovat jednotky, které posílaly zdravici vstříc Hitlerovým oknům. A nakonec, v roce 1938, si přišlo gestapo pro jeho otce. Přežil. A co víc, za pár měsíců se opět objevil na prahu domu. Zničený, nemocný, zubožený.

"Já jsem stále naživu a on ne"
Na svého strýčka, spisovatele Liona Feuchtwangera, si Edgar příliš nepamatuje. "Maminka mi vyprávěla, že když mi byly asi tři roky, navštívil nás. Říkala mu, jestli se nechce podívat na svého synovce, že jsem moc milý. On ji prý tehdy tím svým ironickým hlasem odpověděl: No, pro tyto příležitosti mám v záloze vždy vhodná slova...," popsal v rozhovoru. Lion Feuchtwanger nebyl z dětí příliš nadšený, sám žádné neměl.

Ale v tom roce, kdy se otec vrátil z koncentračního tábora, možná celé rodině zachránil život. Pro získání povolení k vycestování do Británie bylo tehdy zapotřebí tisíc liber. Byl to právě Lion Feuchtwanger a zbytek rodiny v zahraničí, kteří peníze dokázali sehnat a umožnili tak celé rodině vycestovat.

To bylo Edgarovi čtrnáct let. Jel první, rodiče přijeli o pár měsíců později. Vystudoval a stal se historikem a spisovatelem. Do Berlína ještě občas z Británie jezdí. Svůj dům navštívil i s dokumentárním štábem, který o něm natáčel pořad. Z Hitlerova domu je nyní dům policejní inspekce.

Co ho napadne, když se vrátí na toto místo a znovu si připomene vše, co se událo? Na to odpovídá Edgar Feuchtwanger s geniální jednoduchostí. "No, víte, já jsem stále naživu a on ne."

Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/zid-edgar-feuchtwanger-popisuje-sve-detstvi-fmt-/zahranicni.aspx?c=A140523_160829_zahranicni_itu


À propos de l’auteur

Bertil Scali est journaliste, écrivain et éditeur. Son livre Hitler, mon voisin (Michel Lafon, 2013) a été réédité en livre de poche, traduit en 13 langues et publié dans une trentaine de pays, dont les États-Unis, la Chine, l’Italie, l’Allemagne, le Brésil, l’Espagne ou la Pologne. Bertil Scali a écrit et co-réalisé le documentaire Hitler, mon voisin qui a notamment été diffusé sur Netflix et Planète+. De 1990 à 1992, il a écrit pour les magazines City Magazine, Elle et Détective. En 1993, il est entré comme reporter au magazine VSD, interviewant notamment Issei Sagawa, le "Japonais Cannibale", ainsi qu’à Radio Nova pour l’émission La Grosse Boule, avec Edouard Baer et Ariel Wizman. En 1995, il a été engagé comme reporter à Paris Match, couvrant de nombreux faits d'actualité en France et à l'étranger, en particulier dans le domaine de l'Internet, et devenant le correspondant permanent du magazine à Londres. En 2004, il s’est associé avec Jérôme Sans, cofondateur avec Nicolas Bourriaud du Palais de Tokyo, pour lancer les éditions Scali, une maison d’édition destinée à publier des ouvrages autour des cultures de l’underground et actuelles (musiques rock, électro, poésie, fiction, cinéma, art contemporain, littérature, érotisme, carnets) sur des thèmes négligés ou controversés et des sujets en marge tels que l’histoire de la Gay Pride, par Oliviero Toscani, ou celle de la culture Goth sous la direction de Patrick Eudeline. Près de 200 livres ont été publiés de 2004 à 2008, avec des auteurs comme Richard Branson, Jonas Mekas, Virginie Despentes, Nina Roberts, Jean-Charles de Castelbajac, Joeystar, Bruce Benderson, Marie Darrieussecq, Dupuy et Berberian, Brian Epstein, Vic Darkwood, Philippe Jaenada, Bernie Bonvoisin, Margo Jefferson, Bruno de Stabenrath ou Olivier Cachin. En 2009, il a travaillé pour BETC sur les City Guide Louis Vuitton. En 2010 et 2011, il a dirigé les Éditions de La Martinière Textes. Il est toujours directeur d'ouvrages pour les Éditions de La Martinière, publiant des auteurs aux parcours de vie hors du commun, tels que Nelson Mandela, Richard Branson ou Chantal Jouanno, et des beaux-livres illustrés signé par des artistes engagés comme Jane Birkin ou France Gall. En 2013, il a fondé Litcom qui travaille avec des maisons d'édition, des marques et de grands écrivains. (Nelson Mandela, Richard Branson, Chantal Jouanno…), des écrivains (Nicolas Rey, Bruno de Stabenrath, Patrick Eudeline…), des journalistes (Régis Le Sommier, Yseult Williams, Michel-Antoine Burnier…) et des beaux-livres illustrés signé par des artistes engagés comme Jane Birkin ou France Gall. En 2013, il a fondé Litcom qui travaille avec des maisons d'édition, des marques et de grands écrivains. Aux éditions Steinkis/Prisma, il a dirigé les ouvrages de grands écrivains (Patrick Eudeline, Gonzague Saint-Bris, Philippe Besson, Nicolas Rey, Eliette Abécassis, Benoît Duteurtre, Nicolas d'Estienne d'Orves, Joy Sorman, François Bégaudeau, Philippe Jaenada, Gilles Pudlowski…).

Le blog de Bertil Scali

Bertil Scali, agent littéraire, sur France Bleu